Dánové jsou klidní a racionální, oproti tomu Češi se stále snaží utišit hlad o domodernizaci. To se týká životního stylu i způsobu, jak zařizujeme své domácnosti. Rozhovor s českými architekty, kteří žijí v Dánsku.

Jan Magasanik a Kristina Magasaniková jsou čeští architekti, kteří žijí už 7 let v dánské Kodani. Honza je jeden z vedoucích architektů světoznámého studia BIG, vedl například projekt dánského pavilonu Expo 2010 v Šanghaji. Kristina navrhuje domy pro investory v České republice. Obou si velice vážím, a proto jsem neodolal příležitosti je vyzpovídat, jak vidí životní styl v Česku a v západních zemích.

Obr.1: Kristina a Jan Magasanikovi

 

1) Honzo, jak ses k práci v BIG dostal, je pro českého architekta těžké získat práci v opravdu velkém architektonickém studiu?

(Jan Magasanik – JM) Snadné to není, ale nemožné také ne. Představa, že na českého hloupého Honzu čeká celý svět je lichá, ale s trochou klasického štěstí, pílí a soustředěním to určitě lze. Dobré je, že každý český architekt má stejné šance jako německý, polský nebo australský. Svět je velký, takže i konkurence a množství výběru jsou obrovské, s tím musí každý na cestě do světa počítat.

Já jsem měl především štěstí, protože když jsem v BIG začínal, šlo o nově vznikající kancelář, takže jsme se učili a snad i rostli společně.

2) Honzo na jakém projektu aktuálně pracuješ?

(JM) Momentálně na soutěžním návrhu, o kterém nesmíme mluvit, takže jen obecně, jedná se o projekt na Blízkém východě, a jde o návrh domu o velikosti 300 000m2, respektive celkové ploše přes 600 000m2. Zní to jako paradox doby, že severští Vikingové navrhují architekturu do extrémně teplých krajin, ale v historii dánské architektury se už vyskytlo několik architektů, kteří velké stavby na Blízkém východě postavili, takže se pomalu jedná o ověřenou tradici.

Obr.2: VM houses v Kodani od BIG

3) Kristino, jak se ti daří pracovat na dálku do Čech?

(Kristina Magasaniková – KM) Jeden z posledních projektů, výstavu „Příběhy míst“ do muzea v Ústí nad Labem jsme zvládli společně s grafikem Tomášem Celiznou  přes troje hranice (Čechy, Dánsko, Holandsko).  Jezdíme do Čech průměrně jednou za 3 měsíce, poslední půlrok i častěji, ale hodně věcí řešíme přes Skype nebo s klienty i přes blog.

4) Jak je možné komunikovat přes blog?

(KM) Na blog, který je otevřený jen mně a klientovi dávám aktuální obrázky, nebo výkresy. Je to rychlá komunikace, a zároveň je pěkně zaznamenaný vývoj projektu.

5) Oba jste stále v kontaktu s Českou republikou. V čem vidíte rozdíly v životním stylu mezi Českem a Dánskem? Máme ještě hodně co dohánět?

(KM) Kulturní základ Čech a Dánska je jiný. Proto nevím, jestli máme něco dohánět. Pro mne je nejzajímavější pozorovat rozdíly a snažit se je pochopit. Dnešní situace v Čechách je součástí vývoje společnosti. Už dnes je vidět, že se objevují v Čechách lidé a skupiny, kteří dělají něco pro své nejbližší okolí, město atd. V Dánsku je zakořeněny komunitní život, který se děti učí už v mateřských školkách.

(JM) Srovnání je těžké. Ekonomický model obou států je naprosto odlišný, jsou ale zřejmě oba postaveny tak, aby v dané krajině fungovali co nejlépe. Nerozumím ekonomii, ale zdá se mi, že finanční pohyb je v Dánsku nastaven víc neviditelně, než český, který je hodně vizuální a možná až doslovně spojený s transportem a neustálou přepravou.

Selským pohledem, v Dánsku je dražší práce než materiál a zboží, což kulturně odráží postavení člověka v jeho prostředí a jeho vztahu a vnímání okolí vyrobeného člověkem, versus okolí přírodního. Čistě z ekonomického pohledu, proč by si domu někdo dával imitaci dřevěné plovoucí podlahy, když za téměř stejnou cenu může mít opravdovou, dřevěnou? Nebo, proč by si někdo zaplňoval drahý a jen pár dnů v roce sluncem prosvětlený prostor bytu nějakými lacinými věcmi nebo přístroji které téměř nepoužívá?

Obr.3: Jednoduchost dánského designu

Nevím, jestli je to reakce na předchozí zkušenost z vývoje posledního půlstoletí startovaného Marshallovou injekcí nebo vychází ze starší protestanské tradice. Zdá se mi nejpravděpodobnější, že je to zakořeněné ještě hlouběji v životě s nelehkými přírodními podmínkami a kontrastem dobrého a špatného počasí, kontrastem mezi dlouhou nocí v zimě a dlouhým dnem v létě, ze kterých pramení respekt k přírodě a zároveň potěšení z obyčejných věcí.

Skandinávci jsou geneticky klidnější, střídmější a racionálnější, takže jestli je současný světový trend o zpomalení a zamyšlení, pak obrat pozornosti k severu dává smysl.

V Čechách zase dává smysl utišit hlad po do-modernizaci a vyhovění naším potlačovaným barokním a bohémským tužbám.

Vzhledem k tomu, že nikdo neví, kam svět spěje, lze jen těžko říci, kdo je v čem napřed, kdo v čem pozadu a jestli vůbec a co srovnávat. Je pravděpodobné, že až se trend otočí zpět ze severu na jih, povalí se to přes Čechy, stejně tak jako se přes Čechy a Moravu přeléval východ a západ.

6) Severský design začíná být v Česku stále větší pojem, v čem je síla severských designérů?

(KM)  V materiálu, který normálně stárne (dřevo, textil, sklo). A také barvy, které jsou jiné než ve střední a jižní Evropě.

(JM) Řekl bych, že v Česku byl respekt ke skandinávskému designu už dříve a v daleko větší míře a to v období mezi šedesátými až osmdesátými lety. Je ale pravda že se tu posledních deset, patnáct let něco děje. Ať už je to vyvolané samotnou celosvětovou pozorností k severu nebo naopak. Je to patrné nejen v designu, umění nebo architektuře, ale i ve filmu, literatuře, sportu nebo kuchyni.

Síla skandinávského vychází ze svých vlastních tradic a kořenů. Skandinávský design se nesnaží objevit nebo udávat nové trendy, ale najít tvar nebo řešení, která budou nestárnoucí. Typický příklad je židle No.7 od Arne Jacobsena. Na ní není poznat, jestli byla navržená před pěti nebo padesáti lety. Nosným tématem všech současných odvětví je ale ekologie. Například koncept nordické kuchyně, to jsou sezónní ingredience, jednoduše se jí to co zrovna roste. Tahle primitivní jednoduchost, racionálnost a návrat k selskému rozumu prochází skrz vše a je dominantním tématem severské současnosti. Celkový obrat a hledání budoucnosti v minulosti je námět, který už delší dobu klepe na dveře České republiky a je to téma, ke kterému mají Čechy i Morava dost co říct celému světu.

zidle no. 7

Obr.4: Židle No. 7

7)  Jaké trendy v bydlení vidíte v Česku?

(KM) Skoro jakýkoli dobrý nápad se dá zničit, když se z něj stane trend. Bohužel se v Čechách trendům daří velmi dobře.  Nemusí to být ani sauny, posilovny a domácí kina, ale i bio potraviny, cyklistika, život na ulicích. To co by mělo být úplně normální, se stává v „přefouknutých“ rozměrech obtěžujícím.

(JM) Řekl bych, že asi největším trendem je podléhat trendům. Třeba batůžek přes jedno rameno! (takový ten jen s jedním popruhem). Sice skvělý ekologický koncept 50% úspory materiálu na popruzích, ale absolutně nepohodlné a neergonomické zavazadlo. Tak ten se objevil v Čechách s menším zpožděním oproti jiným státům, ale nikde jinde se tak masivně a tak rychle nerozšířil jako v Čechách. Stejné to bylo myslím i s mobilním telefonem, domácím kinem, rotopedem apod.

Podobným trendem je i obklopovat se věcmi, které často ani nejsou potřeba, a které vytváří barieru mezi lidmi. Typické je to u domácího kina, sofistikovaných domácích kávovarů apod.  Přitom kavárny, kinosály, bazény i sauny jsou ideální místa pro setkávání.

Naštěstí mají trendy tendenci vždy pominout.

8) Co byste doporučili lidem, kteří si v Česku zařizují bydlení?

(KM) Vložit čas do promyšlení, pozorovaní a do studie. Přitom zjistí, co vlastně opravdu potřebují a co jim diktují trendy.

(JM) Zamyslet se nad tím co opravdu chtějí. Co mají rádi, co rádi dělají sami nebo s rodinou, jestli chtějí být blízko všemu nebo daleko od všeho, jestli pro ně bydlení znamená jen přespání nebo potřebují místo pro kuchyňské experimenty, čtení knih, jestli mají rádi solidní a staré nebo preferují jen dočasnou mašinu na přečkání tohoto života. Asi to bude znít trochu šamansky, ale doporučil bych se obklopovat dobrými pocity a vztahy.

9) Doma máte každou židli jinou, sbíráte kousky známých designérů?

(KM) Ne, nesbíráme kousky známých designérů. Sbíráme, to co se nám líbí, třeba i židli z kontejneru.

(JM) J, Přesně jak říká Kristina, vzniklo, respektive, jestli je to kolekce, tak vzniká a proměňuje se náhodně, původně jsme chtěli jen sedět, ale přibývají nám postupně bez konceptu, ale tak, aby jim to spolu slušelo a měly mezi sebou kamarádský vztah.

10) Chystáte také nějaké vlastní projekty v České Republice?

(KM) V říjnu jsme zahájili v Ústí nad Labem projekt výstavní plochy “Deska“.  Je to první krok dlouhodobě širšího projektu, kde bychom postupně chtěli proměnit budovu bývalých veřejných záchodků v galerii, centrum umění a místního komunitního života. Tato proměna by se měla dít postupně, pozvolně, organicky a možná i jaksi intuitivně díky různým uměleckým intervencím.

Obr.5: Deska v Ústí nad Labem

(JM) Čechy nás extrémně zajímají a přitahují. Kristina má rozpracovaných několik rodinných domů, veřejný park, interiér vstupního lobby, výstavu nebo malý zahradnický domek.
Já jsem maximálně soustředěný na projekty v BIG, ale lákalo by mě něco extrémně malého, jako třeba židle, klika nebo třeba návrh obyčejných dlaždiček.
Oproti jiným evropským zemím je řemeslná výroba v Čechách stále na vysoké úrovni.

11) Jaké máte plány do budoucna? Vrátíte se do Česka nebo se usadíte natrvalo v Kodani?

(KM) Na tuhle otázku nedovedu odpovědět.  To jsou příliš definitivní slova. Zatím žijeme v Kodani, pracujeme v Kodani i v Čechách, kam dost často jezdíme.

(JM) Náš, minimálně prozatímní plán, je žít v Evropě, v Čechách i v Dánsku zároveň.

Děkuji za rozhovor!

Martin Perlík

Zdroje obrázků: Foto Kristina a Jan Magasanikovi: Jan Vaca, Židle n.o.7: nordicdesignhub.com, Deska: Kompot o.s.

Novinky o rekonstrukcích

Napíši vám když vyjde nový článek, vypíši seminář nebo se objeví jiná novinka na webu perlikprojekce.cz. Ochrana osobních údajů.