Stavěly se hlavně v první polovině 20. století a setkáte se s nimi v centrech měst, v Praze třeba na Vinohradech, Smíchově nebo v Dejvicích. Na dalších řádcích rozeberu jejich konstrukce a vnitřní rozvody. Dozvíte se také, na co si dávat pozor při jejich rekonstrukci.

Když jdete ulicí někde na pražském Smíchově, míjíte domy se zdobnou fasádou a řadami vysokých oken. Na první pohled jsou ty domy každý jiný, až na ten druhý si všimnete že jsou si velmi podobné, a to nejen podobně rozmístěnými okny, ale i rozložením místností.

Obr.1: Ulice bytových domů z 30. let 20. století

Bytový dům jako rodinné stříbro

Vstup do řadového činžáku domu je uprostřed, následuje chodba, která vede ke schodišti do dalších pater. Pod schodištěm můžete vyjít dalšími dveřmi ven do vnitrobloku, kde má dům většinou malý dvůr nebo zahrádku.

V přízemí je byt domovníka a další byty, obchody nebo restaurace. Po schodech můžete sejít do suterénu, kde se většinou nacházejí sklípky na uhlí nebo původní “lednice”, chladný prostor, kam se navezl led. Tyto prostory se později přestavovaly na obchody, dílny nebo třeba masážní salon.

V dalších patrech domu se nacházejí byty všech možných velikostí od jediné místnosti bez záchodu až po ty velké čtyřpokojové. Obytné pokoje mají vysoká okna do ulice, kuchyně a komory menší okna do dvora.

Obr.2: Příčky mezi byty i v bytě jsou všechny stejné

Jaké byty se v domě nachází, se liší nejen patro od patra, ale také podle toho, kdo a za jakým účelem dům stavěl. Často je stavěli majitelé sami pro sebe s tím, že v jednom bytě budou bydlet, další pronajímat a dům bude sloužit jako “rodinné stříbro” po generace. Na to se navazuje v současnosti, kdy se řada domů majitelům vrátila. Majitel pak většinou bydlel v největším bytě přes celé patro domu hned nad přízemím.

Domy ale stavěli i prvorepublikoví developeři, podobně, jak je známe dnes. Tedy co nejlevněji na prodej nebo pronájem. Setkáte se i s domy, které stavěly banky pro své venkovské zaměstnance. Takový dům má dlouhé chodby, ve kterých vidíte jedny dveře vedle druhých, za nimi maličká chodba, koupelna, záchod a jediná obytná místnost má okna do ulice.

Půda byla většinou neobývaná

Úplně nejvýše se v domě nachází půda. Ta je buď úplně neobývaná, nebo jsou v části podkroví byty s okny ve vikýřích, prádelna a sušárna. Jen menší část takového podkroví tvoří prázdná půda. To, že je prázdná, má svůj důvod. Prostor je dobře kontrolovatelný, zda dovnitř nezatéká. A když náhodou střechou zateče, dešťová voda snadno vyschne.

Obr.3: Prázdné půdy činžáků se v současnosti zastavují

Střecha domu je většinou sedlová, ale stavěly se i domy, které měly strmou sedlovou střechu s krytinou z keramických tašek směrem do ulice. Do dvora byl sklon střechy mírný a krytina plechová. To se týká hlavně domů, které mají v části podkroví byty.

Světlíky k odvětrání záchoda a koupelny

Většinu domů od sklepa po půdu protínají světlíky. Domy jsou totiž hluboké a je třeba zajistit přísun vzduchu pro koupelnu nebo záchod. V současnosti k tomu používáme větrací potrubí, v minulosti větrání zajišťovala šachta zvaná světlík.

Světlíky mohou být různě velké od těch 30 cm širokých, až po několikametrové. To záleží na jejich využití a umístění. Světlík najdete nejčastěji u štítové zdi, kde se setkávají dva sousední domy. Mohou být ale také uprostřed dispozice a sousedit se schodištěm. Někdy jsou obojí. Do světlíku vedou vysoká okna se zabílenými skly. Okna se při pozdějších rekonstrukcích bytů často zazdívala a místo nich se osadil ventilátor. Do světlíků se později často osazovaly různé rozvody, nejčastěji komíny.

Obr.4: Pohled ze dna světlíku

Samonosné příčky nemůžete zbourat bez náhrady

Každý dům se skládá z desítek tisíc pálených cihel. Obvodové stěny jsou široké od 900 mm v suterénu po 450 mm v podkroví a postavené obvykle z plných cihel. Zdi se totiž postupně ztenčují, jak přenášejí stále menší váhu z podlaží nad nimi. Některé obvodové zdi do dvora ale mohou být silné i jen 300 mm. Komínové a střední zdi jsou silné 450 nebo 600 mm, samonosné příčky mezi pokoji obvykle 150 mm a příčky v sociálním zázemí bytu 100 mm. Tyto příčky jsou z plných nebo dutinových cihel.

Zvláštností jsou právě zmíněné samonosné příčky. Ty totiž přenášejí zatížení od příček v patrech nad nimi. Pokud byste takovou příčku zbourali, začnou se propadat příčky v patrech nad vaším bytem.

Zdi mezi byty nejsou silnější než ty mezi pokoji v bytě, snadno se tedy probouráte k sousedovi, například při zasekávání elektřiny do příčky.

Obr.5: V řezu domem vidíte, jak se obvodové nosné stěny zužují. Nejvíce vlevo je předsazená stěna arkýře.

Stropy dřevěné a betonové

Nad pokoji jsou stropy dřevěné trámové, nad chodbami buď železobetonové nebo tvořené klenbami. Dřevěné stropy se škvárovým násypem lépe tepelně izolují, podlaha je tak teplejší. Železobetonová deska dům ztužuje. Jestli je nad místností dřevěný nebo železobetonový strop, poznáte podle výšky. Betonová deska je tenčí, a tak jsou stropy v chodbách vyšší.

Na stropních trámech jsou položená prkna zasypaná škvárou nebo sutí, ta slouží k utlumení hluku a proti šíření požáru mezi patry. Na škváře jsou opět položená prkna přichycená k příčným trámkům zvaným polštáře, zapuštěným ve vrstvě škváry. Na prkna jsou už položené dřevěné parkety.

Na betonových stropech v koupelnách a chodbě je také vrstva škváry, na ní opět beton a dlažba nebo umělý broušený kámen teraco.

Obr.6: Hrubá prkenná podlaha, pod ní je škvára

Vetknuté schodišťové stupně

Když se podíváte vzhůru na domovní schodiště, zaujme vás, že je velmi lehké a vzdušné. Je to tím, že stupně jsou částečně vetknuté do schodišťové zdi a částečně opřené o sebe navzájem. Schodiště tedy netvoří jednolitá deska, ale samostatné schodišťové stupně.

Obr.7: Prostor schodiště bude využit pro vestavbu výtahu

Původní zdobné fasády se postupně zjednodušovaly

Na první pohled to vypadá, že jsou všechny domy z této doby nazdobené, ve skutečnosti jde jen o uliční štukovou fasádu a úroveň štukové výzdoby je různá. Od propracovaných detailů po jednoduchou, skoro funkcionalistickou fasádu. Záleží totiž na období, kdy byl dům postavený. Na přelomu 19. a 20. století byly v módě historizující slohy, ma domech se tedy setkáte s napodobninou antiky, gotiky nebo baroka.

Obr.8: Zdobená štuková fasáda domu z počátku 20. století

Čím více se blížila třicátá léta 20. století, tím byly fasády jednodušší. Čelnité štuky nahrazoval keramický obklad nebo prostá omítka.

Je třeba také odlišit fasády do ulice a do dvora. Ta dvorní je nezdobená, jen hladce omítnutá a umožňuje provést zateplení z této strany domu.

Obr.9: Prostá fasáda do dvora

Ještě ke štukům. To, čemu se říkalo štuky v minulosti, je trochu něco jiného, než co znamenají v moderním stavitelství. V minulosti to byly složité reliéfy na fasádě vytvořené z omítky, některé se dělaly na místě, jiné byly předvyrobené odlitky, které se na fasádu lepily. V současnosti tento název nese jen vrchní viditelná vrstva omítky na fasádě domu, pod ní je jádrová omítka.

Pěkná okna do ulice, obyčejná do dvora

Původní okna jsou dřevěná špaletová, kdy se obě křídla otevírají dovnitř. V domě, který je zrekonstruovaný, mohou být vyměněna za novější dřevěná nebo plastová, takové mají většinou jen jednoduché křídlo a jsou levnější než špaletová. Zde velmi záleží na přístupu památkářů, zda taková okna povolí nebo ne.

Vstupní dveře do domu jsou dřevěné, jejich úloha je vytvořit reprezentativní vstup do domu, a tak jsou často velmi zdobné. Zdobné jsou často i vstupní dveře do bytů. Do větších bytů jsou vstupy dvoukřídlé a výrazně vyšší než běžné dveře v moderních bytech. Mohlo se ale stát, že je v minulosti majitel vyměnil za malé panelákové, což se podepisuje na vzhledu chodby.

Obr.10: Reprezentativní balkonové dveře na schodišti

V bytě jsou většinou dva typy dveří. Do pokojů vedou vysoké a široké dveře, na záchod a do komor pak úzké a nízké. Rozměr těchto dveří je jiný, než mají běžné dveře vyráběné v současnosti. Například do pokojů jsou dveře široké 850 mm a vysoké 2200 mm a na záchod široké 650 mm a vysoké 1900 mm.

Obr.11: Dveře do pokojů jsou vysoké a široké. Do zázemí úzké a nízké

Kamna na uhlí, vafky a plynový kotel

Každý byt v prvorepublikovém činžáku má vlastní topení, tím se z něj stává takový malý rodinný dům, jen velmi málo závislý na zbytku domu. Původně se topilo kamny v každé obytné místnosti a v kuchyni byl sporák na pevná paliva. Uhlí měl každý byt uskladněné ve sklípku. Tolik kamen také znamenalo hodně komínů. V domě jich tak je dvanáct, někdy i více, nejčastěji ve středové komínové zdi.

Komíny jsou většinou stromečkové, to znamená, že se po výšce postupně spojují. V přízemí jsou například z původních patnácti jen tři průduchy. Komíny dělají problémy při spojování místností právě tím, že se nacházejí ve středové zdi a bouráním nového otvoru byste je mohli poškodit.

Kamna na uhlí měla velmi špinavý provoz a tak je postupně nahradily plynové přímotopy Vafky, ty najdete pod okny obytných místností a i zvenčí je poznáte podle komínů ve fasádě domu. V současnosti se Vafky nahrazují plynovým kondenzačním kotlem v každém bytě.

Obr.12: Plynové Vafky pod uličním oknem, přívod plynu je přes vedlejší pokoj

Nebezpečné plynové karmy

V koupelnách a na záchodech vede přes všechna patra stoupačka studené vody. Je většinou skrytá pod omítkou vedle stoupačky kanalizace. U starších domů nebo bytů nižší kategorie byla na chodbě.  Původně byly stoupačky v ocelových trubkách. Novější jsou v měděných nebo plastových. Teplá voda se ohřívala od doby, co byl do domu zaveden plyn v plynové karmě.To je průtokový ohřívač teplé vody. Karma potřebuje vlastní komín. Většinou je napojena na některý z původních komínů, nebo má komín vedený světlíkem. Pozor! Staré karmy jsou nebezpečné, pokud se komín ucpe, začne se v koupelně hromadit oxid uhelnatý, který je smrtelně nebezpečný. Je třeba dělat pravidelné revize komína.

Obr.13: V případě, že se komín ucpe, oxid uhelnatý naplní koupelnu

Záchod je napojený o patro níže

Stoupačka v koupelnách a na záchodech je většinou v rohu pod omítkou. Potrubí bylo původně litinové, později se začalo nahrazovat plastovým.

V koupelnách, kde nebyla napojena záchodová mísa, je většinou stoupačka průměru 70 mm. To nestačí pro záchod, pokud byste se ho rozhodli přesunout do koupelny. Stoupačka průměru 100 mm je na WC.

I tak je tu problém, záchod byl napojován většinou spodem dolů do podlahy a na stoupačku se napojil pod stropem bytu o patro níže. To dělá problémy při osazování moderních závěsných záchodů, které se potřebují připojit na stoupačku z boku.

Obr.14: Litinová kanalizační trubka pod stropem je napojení záchoda o patro výše

Do bytů je zavedena jedna fáze

Nově je elektřina obvykle provedená ve společných chodbách. V nezrekonstruovaných bytech je stará 30-50 let a bude třeba ji vyměnit. Elektroměr k bytu se nejčastěji nachází na schodišťové mezipodestě, tedy v polovině výšky mezi patry. Bývá ale i v přízemí ve vstupní chodbě nebo na chodbě před bytem. Elektroměry jsou většinou jednofázové. Na chodbu je ale obvykle zavedena třífáze.

Obr.15: Staré jednofázové jističe a srovnání největších vstupních dveří a dveří na WC

Plynovodní potrubí překáží na zdech

Plynoměr se nachází obvykle na schodišťové chodbě před vstupem do bytu. Po bytě jsou vedené rozvody nejčastěji viditelně po zdech a vedou k Vawkám pod okny a plynové karmě v koupelně. Protože je potrubí masivní, překáží často při rozmisťování nábytku.

Obr.16: Plynovoní stoupačka je zakrytá sádrokartonem, dutina nesmí být uzavřená, aby se uvnitř nehromadil plyn

Předchůdci a následníci

Není to tak, že by se způsob stavění, o kterém píši, objevil zničeho nic a zase zmizel. Vývoj byl postupný. Podobně se stavěly už renesanční paláce. Postupně ale mizely klenby a přibýval beton. Po 2. Světové válce už byly všechny stropy železobetonové a fasády prosté dekorativních prvků. Zdobené fasády se ale ještě jednou na krátko vrátily ve formě socialistického realismu. Pak už se ale rozvíjela panelová technologie výstavby, se kterou experimentoval už Baťa ve Zlíně v 30. letech.

Jak rekonstruovat

Tyto domy stojí většinou v památkově chráněných čtvrtích, proto práce na jeho rekonstrukci ovlivňují památkáři. Týká se to hlavně oken, fasád a vstupních dveří do domu a bytů.

Pokud máte k dispozici celý dům, máte výhodu, že se můžete podívat, co je za zdí, a také s domem pracovat systematicky. Byty totiž prošly za desítky let různými přestavbami a najdete v nich celou řadu svépomocných vylepšováků, které z hlediska domu jako celku mohou působit nelogicky.

Může to být kanalizace mezi dvěma částmi bytu vedená přes světlík, odvětrání kuchyně do světlíku, kde je hned naproti okno do koupelny souseda, nebo komíny ucpané při stavebních pracích o patro výše. V rámci celého domu můžete tyto problémy vyřešit, což majitel jednoho bytu nemůže.

Obr.17: Voda z dešťového svodu volně zatéká pod základy a zvyšuje vlhkost domu

Pokud je dům nebo byt v původním stavu nebo nebyl posledních 30 let rekonstruován, čeká Vás kompletní rekonstrukce. Ta se bude týkat hlavně vnitřních rozvodů vody, kanalizace, elektřiny a plynu v bytě a souvisejícího zařízení kuchyně a koupelny. Okna je možné buď repasovat, pokud jsou v dobrém stavu, nebo nahradit novými, která povolí památkáři.

Tip: Přečtěte si článek o rekonstruování bytu v činžáku

Velká otázka je u stavu podlah. Je to velká investice, v případě, že bude třeba je vyměnit. To samé se týká vnitřních dveří v bytě.

U domu jako celku přibývá ještě starost o společné prostory a hlavně o uliční štukovou fasádu, která může být po desítkách let už velmi poškozená. Krovy bývají většinou v dobrém stavu, horší je to se střešní krytinou, pokud je původní, bude třeba ji vyměnit. Zvlášť pokud se chystáte vestavět byty do podkroví.

V případě, že se rozhodnete vestavět podkroví a dosáhnete výšky alespoň 5 nadzemních podlaží, budete muset postavit výtah. Ten se někdy vejde do volného prostoru uprostřed schodiště, takzvaného zrcadla. Ale často se musí přistavět zvenčí. Pak ale výtah nezastavuje v patrech, ale na schodišťových podestách mezi patry.

Je v cihlovém činžáku dobré bydlení?

Prvorepublikové bytové domy jsou stavebně složitější než poválečné cihlové nebo paneláky. Zdi jsou v různých patrech různě silné, mají světlíky, ke každé místnosti komín a špatně se do nich vestavuje výtah. O parkování před domem nemluvě. Výhodou je jejich umístění v centru města, vysoké stropy a u těch udržovaných i celá řada historických detailů v bytech nebo společných prostorách.

Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru Novinek o rekonstrukcích a další dostanete přímo do vaší schránky.

Novinky o rekonstrukcích

Napíši vám když vyjde nový článek, vypíši seminář nebo se objeví jiná novinka na webu perlikprojekce.cz. Ochrana osobních údajů.