Byt v prvorepublikovém činžáku je takový malý rodinný dům, má kotel, komín a vlastní topení. Řešíte u něj okna i památkáře. Provázanost se zbytkem domu je stále důležitá, i když ne tolik jako u bytu v paneláku. Principy, které popisuji vám mohou pomoci i při rekonstrukci bytu ve zděném dvouletkovém bytovém domě, předchůdci paneláků, který se stavěl po druhé světové válce. 

Fasádou se liší, uvnitř jsou si podobné

Pod pojem prvoprepublikový činžák zahrnuji domy postavené v daleko delším období, stavěly se už někdy od počátku 19. století po začátek druhé světové války. Starší z těchto domů poznáte podle složitých štukových fasád, novější už mají fasády docela jednoduché, strohé. Po druhé světové válce na ně navázaly už zmíněné dvouletkové domy, přechod mezi prvorepublikovými domy a paneláky.

Obr.1: Prvorepublikové činžáky se složitou fasádou

Prvorepublikové činžáky stojí v centru Prahy, na Vinohradech, na Letné, v Dejvicích, na Smíchově a v širších centrech hlavně velkých měst. Jsou mohutné, byty mají velké chodby, vysoké stropy a vysoká okna, i když zvenčí vypadají velmi různorodě, vnitřní dispozice se příliš neliší. Stavěli je často soukromí stavebníci a řadě rodin se po revoluci domy vrátily. Některým tedy vládne soukromý majitel, jinde je bytové družstvo nebo společenství vlastníků. Některé stavěly podniky pro své zaměstnance.

Obr.2: Pozdější prvorepublikové činžáky s jednoduchou fasádou

Paláce pro střední třídu

Domy, ve kterých se tyto byty nachází se neobjevily jen tak z ničeho nic, procházely pozvolným vývojem od šlechtických paláců. Stavěli je stavební podnikatelé, později po roce 1918 i stavební družstva. Nájemní byty byly různých velikostí i v rámci jednoho domu. Byla to určitá forma demokratizace bydlení. V uliční honosnější části byty pro bohatší a ve dvorních křídlech pro méně majetné. Nebo byly i celé domy stavěny buď pro movitější nebo méně movitou klientelu a podle toho se lišily v počtu bytů od jedné místnosti se záchodem na chodbě po honosný byt přes celé patro. Samotné domy se zvyšovaly od nízkých dvoupatrových postupem času vyrostly až na 5 pater.

Domy z první poloviny 19. století měly s paláci hodně společného, dvě úzká a vysoká okna na místnost, která se ke konci století nejprve sdružovala do okenního výklenku a později spojila do jednoho většího okna.

Do bytů se vstupovalo z pavlače, která se měnila postupně v chodbu a později pro větší komfort bydlení ve schodišťový dům jen s několika byty na patře.

Obr.3: Pavlačový dům

V uličním traktu byla řada stejně velkých průchozích obytných místností s centrálními dveřmi, jak známe právě z paláců. Později přibyla předsíň, ze které se vstupovalo do více místností.

Záchod byl původně jen na chodbě nebo pavlači, postupně se přesouval do bytů. Až na přelomu století se více začala objevovat v bytě samostatná koupelna.

Vstup do domu byl původně přes vjezd do dvora, aby byly přístupné stáje a dílny. Schodiště bylo odsunuto na bok. Průjezd se později rušil a do osy domu se přesunulo schodiště.

S prohlubováním domů ke dvěma traktům s okny do ulice a dvora přibyl třetí střední trakt s tmavými chodbami a zázemím prosvětlovaným světlíky. Trakt je řada místností oddělená nosnými zdmi. Dokonce některé vedlejší místnosti byly prosvětlené přes schodiště nebo chodbu. Ať už pokojík pro služku nebo kuchyně.

Ve 30.letech 20. století se daleko více používal beton a skeletový systémem s nosnými sloupy a železobetonovými stropy umožnil uvolnit dispozici bytu, což i v současnosti umožňuje větší úpravy v bytě a přesouvání příček.

Domy před nástupem funkcionalismu měly často dva architekty, jeden navrhoval samotný dům a druhý štukovou fasádu.

Nynější pohled na tyto domy oproti pohledu současníků se dost liší. Místnosti s okny do dvora byly považovány za méněcenné, dnes je u domů s okny do velkých dvorů považujeme naopak za hodnotné, protože dvůr je daleko klidnější než ulice. Změnilo se i využití dvora, kde byly původně stáje a dílny.

Podobně vedlejší místnosti uprostřed domu bez přímého osvětlení byly ve své době brány jako něco nedostatečného, což v současnosti dokážeme snadno vyřešit díky elektrickému osvětlení a nucenému větrání.

Literatura: Pavel Janák – Sto let obytného domu nájemného v Praze, 1933 

Společné prostory jsou vizitka domu

A zpět do současnosti. Rozhodli jste se koupit byt ve zděném stoletém činžáku? Podívejte se, jak se stará správa domu o společné prostory. Nefungují zvonky, je otlučená chodba, po schodišti se skoro bojíte vyjít do patra, dům řemeslníka léta neviděl? Může být problém se správou domu a je třeba zjistit, jestli vaše budoucí bydlení ovlivní. Důvody mohou být různé, velkou část bytů majitelé jen pronajímají a o dění v domě se nestarají, vedení společenství vlastníků správu zanedbává, nebo jsou problémy v hospodaření a na údržbu peníze nejsou. Oproti tomu dobře vedený dům má vymalované chodby, nedávno zrekonstruované stoupačky, nový výtah, v extrému i vánoční stromek u vchodu do domu před Vánoci…

Ale pozor, otlučená chodba může také znamenat, že v domě rekonstrukce probíhá, jen omítka v chodbě je až ta poslední věc, která na závěr zakryje další stavební práce.

V prvním patře měl byt majitel domu

Na patře typu domu, se kterým se nejspíše setkáte jsou většinou jeden až tři byty, záleží na velikosti domu a ve kterém je byt  podlaží. V přízemí byly většinou obchody, případně menší byty. V prvním patře pak reprezentativní byt majitele domu přes celé patro. Další byty už byly členěné podle potřeby.

Setkal jsem se ale i s domem, který stavěla banka pro své zaměstnance a na patře byla řada maličkých bytů vedle sebe, kde každý byt měl jen jednu místnost do ulice, chodbu a sociální zázemí, připomínal vysokoškolskou kolej i když se zvenčí od ostatních domů v řadě nijak nelišil.

Bytové domy jsou celé podsklepené, v suterénu mají rozvody sítí, sklípky, restauraci nebo přístup ke světlíku.

Půda byla původně celá nebo z větší části prázdná a nanejvýš se zde sušilo prádlo. Už za první republiky se začala doplňovat půdními vestavbami. Vestavby mohou ale způsobit problémy majitelům bytů pod nimi tím, že zruší na první pohled nevyužívané komíny, které patří k bytům v nižších patrech. To může být pro majitele takového bytu problém, jakmile se rozhodne rekonstruovat a potřebuje udělat odtah z digestoře nebo kondenzačního kotle a komínový průduch je nepoužitelný. U novějších nástaveb se to ale už hlídá.

Dispozice bytu se těžko mění

Dům se půdorysně dělí obvykle na tři, někdy jen dva trakty, tedy řady místností oddělené nosnými stěnami, uliční trakt, středový trakt a dvorní trakt u trojtraktového domu.

Když se podíváte na dům z ulice, vidíte v přízemí mohutné reprezentativní vstupní dveře a jinak už jen řady stále stejných oken. Za okny je řada přibližně stejně velkých pokojů oddělených příčkami, není příliš velký rozdíl ve velikosti mezi obývacím pokojem nebo ložnicí. Ať už jde o jeden byt nebo několik bytů vedle sebe, členění uličního traktu je stejné. V původních plánech jsou někdy mezi všemi místnostmi v jednom patře značené dveře. Až na stavbě rozhodlo, jak který byt bude velký. Někdy se byty zvětšovaly a zmenšovaly až později v průběhu života domu.

Obr.4: Dispozice trojtraktového domu se světlíky

Důsledkem je, že jsou místnosti často průchozí. Z haly vejdete do obýváku a ten má po stranách ložnice, někdy jsou i tři průchozí místnosti za sebou. To je pro obyvatele poměrně nepraktické a pokud byt teprve vybíráte, doporučuji se bytu s mnoha průchozími místnostmi vyhnout.

Do dvora byla většinou v bytě jen jedna, méně důležitá místnost, obvykle kuchyně. U větších bytů mohl být vedle kuchyně ještě jeden pokoj.

Ve středním traktu, který nemá okna na fasádu se nachází hala, koupelna a WC, místnost pro služku, komory, světlíky a vstup do bytu. Zbytek prostoru středního i dvorního traktu zabírá domovní schodiště.

Důsledkem je, že v rámci bytu velmi těžko změníte dispozice. Ty jsou vymezené mohutnými nosnými stěnami, kterými také většinou běží komíny. Navíc příčky mezi místnostmi jsou často částečně nosné, tedy je nemůžete vybourat bez náhrady. Co ale většinou změnit můžete, je umístění kuchyně, pokud je některý z pokojů větší a je blízko stoupačka kanalizace, můžete sem přesunout kuchyňskou linku a z původní kuchyně udělat ložnici.

 

Světlík, dá se využít pro rozvody?

Je to šachta přes celou výšku domu. Slouží k provětrávání místností uprostřed bytu, většinou do něj má okno koupelna, WC, někdy i chodba. V současnosti se hodně využívají i k vedení různých rozvodů, odvětrání digestoře nebo komínů, což neznamená, že by se pro digestoř jen udělala díra do zdi světlíku, vedení je třeba vyvést na střechu. V některých bytech jsou okna do světlíku zazděná. K čemu můžete dobře využít světlík je přívod vzduchu pro kondenzační kotel. K vedení komínů a jiných rozvodů se dají využít jen pokud jsou dost velké, to omezují například v Praze Pražské stavební předpisy.

Obr.5: Vedení komínů ve větším světlíku

Konstrukce a jak ovlivní rekonstrukci

Obvodové nosné stěny se s výškou domu zužují

Většinou mají prvorepublikové činžáky venkovní stěny stavěné z plných pálených cihel, zdivo se navíc po výšce domu zužuje. V přízemí mohou být stěny domu silné i 750 mm, v nejvyšších patrech pak jen 450 mm. Místnosti se tak s vyšším podlažím zvětšují, protože zvenčí zůstává stěna obvykle stejná. Nečekejte ale od silnějších zdí lepší ochranu proti únikům tepla. Na současné poměry izoluje i 750 mm silná cihelná stěna žalostně málo.

Novější činžáky postavené ve 30. letech 20. století byly postavené jako skeletový systém s nosnými sloupy mezi kterými jsou jen cihelné výplně. Ty už nejsou tak masivní jako v domě kompletně z plných cihel. Nevýhodou jsou tepelné mosty v místě pilířů, které izolují ještě hůře než cihly a může na nich kondenzovat vlhkost a tvořit se plísně.

Střední nosné stěny s komíny

Jsou stejné jako obvodové stěny z plných cihel, jen se jejich tloušťka po výšce nemění. Většinou není možné v nich udělat další průchod, kromě současných otvorů s dveřmi, protože slouží často jako komínové zdi a všude mimo otvory jsou komíny.

Příčky, s bouráním opatrně

V bytě se setkáte se dvěma typy příček, silnější o tloušťce cca 150 – 180 mm, které dělí pokoje jsou obvykle částečně nosné s tím, že jsou tyto příčky postavené nad sebou přes všechna podlaží a vynášejí se navzájem. Tedy pokud byste zbourali příčku ve svém bytě, narušíte i ty nad vámi. Postavené jsou obvykle z plných cihel podobně jako obvodové zdivo.

A pak jsou příčky nenosné postavené většinou z dutinových keramických příčkovek na výšku. Ty jsou silné cca 100 mm a nosné nejsou, dělí obvykle koupelnu a WC od chodby.

Před tím, než se rozhodnete příčky bourat ale doporučuji nechat je posoudit statikem.

U pozdějších domů z konce 20. a ze 30. let 20. století mohou být příčky i železobetnovové. Jsou velmi tenké 50 – 80 mm  a hůře se bourají.

Nové příčky se na trámových stropech dělají většinou lehké sádrokartonové, na betonových stropech nebo klenbách keramické nebo z lehčeného betonu.

Mezi obytnými místnostmi bytů v rámci jednoho patra , které jsou oddělené jen příčkami bývá problém s šířením hluku, ten se obvykle řeší předstěnou z akustických desek z modrého sádrokartonu a podobně s vloženou minerální vatou.

Obr.6: Vybourané příčky na železobetonovém stropě

Od trámů a kleneb po beton

V domě se běžně vyskytují dva typy stropů. Tvrdé buď betonové nebo z cihelných kleneb. Ty jsou obvykle v centrální části bytu, ve vstupní hale, v koupelně, na WC a ve schodišti, pomáhají ztužovat dům. Tyto stropy jsou tenké, poznáte je proto změřením výšky stropu, který je v místnostech s železobetonovým stropem vyšší než v jiných místnostech. Pokud byly použity klenby, u domů kolem roku 1900 a starších, ty rozeznáte při pohledu na strop, pokud nebyly později zakryty sádrokartonovým podhledem.

V obytných místnostech byly stropy obvykle dřevěné trámové s dřevěným podhledem i záklopem. Tyto stropy jsou výrazně silnější než betonové nebo klenuté.

U pozdějších domů z 30. let 20. století se setkáte s železobetonovými trámovými stropy v celém patře, ty mohou mít i betonový podhled, ale celá konstrukce je tvrdá, pevná. Trámy jsou vidět většinou ve vedlejších místnostech jako je WC nebo chodba, kde se neskrývaly pod podhledy.

A proč to má smysl řešit? Dřevěné stropy se více houpou a prohýbají, mohou být uhnilé, problematičtěji se na nich dělá podlahové topení a zakládají nové příčky. Oproti tomu betonový strop nebo klenba dají daleko lepší oporu pro delší vrstvy.

Obr.7: Stropní trám, pod ním je podbití, na něm záklop a podlahové souvrství

Podlaha, z čeho se skládá

Podlaha je souvrství na prkenném záklopu trámového stropu, betonovém stropě, nebo klenbě. Na stropě je těžký zásyp ze škváry nebo suti silný 80 – 150 mm. Do suti jsou vložené dřevěné trámky zvané polštáře, k nim jsou napříč přitlučena prkna a na ně položena podlaha z dřevěných vlysů (parket). V sociálním zázemí nebo chodbě, kde je dlažba může být na suti místo dřeva položena několikacentimetrová betonová mazanina.

Když odstraníte nábytek, většinou zjistíte, že v rohu místnosti nejsou parkety, ale dlažba nebo beton. Tam stála kamna. Podobně v kuchyni může být betonová deska o něco větší, na ní stál sporák. Obvykle ale je beton přímo na zásypu, nebo dlažba na prkenném záklopu který jde přes celou místnost.

Toto původní souvrství se ale v průběhu života domu často zakrývalo dalšími vrstvami. Na parkety se položilo PVC, pak dřevotřísková deska a pak další PVC, ve výsledku může být původní a docela zachovalá podlaha běžnému pohledu skryta.

Obr.8: Podlaha shora – prkna,  polštáře ve škvárovém zásypu, betonový strop. Na prknech byly vlysy (parkety)

Zachování podlahy

Když původní vlysová podlaha vypadá dobře, stojí za to uvažovat o jejím zachování. V podlaze se ale v současnosti vedou rozvody vody, vytápění, kanalizace, elektro, nebo datové kabely, z toho důvodu často dojde k rozebrání takové podlahy i když se vám ta původní na první pohled líbí.

Co s podlahou, která se při chůzi houpe

Problém je většinou v samotném podlahovém souvrství, spíše než v narušených nosných trámech stropu. Prkna na zásypu jsou prosedlá a polštáře uhnilé, pak je podlaha nerovná a při chůzi se houpe. Ale i trámy houpání pomáhají tím, že je dřevo ze své podstaty měkké a prohýbá se. Problému výrazně pomůže výměna horních vrstev podlahy, kdy se místo prken použijí desky, ty roznesou zatížení do všech směrů a celou konstrukci ztuží.

Zásyp, zachovat nebo odstranit?

Zásyp suti nebo škváry ve vrstvě pod vlysy a prkny tlumí hluk a také slouží jako požární ochrana proti šíření ohně mezi patry. Pokud to není nutné, doporučuji ho zachovat, zvlášť pokud je problém suť z bytu vynést ven. Vynosit 8-15 m³ suti z bytu v pátém patře bez výtahu je docela dost práce a projeví se na ceně rekonstrukce. Navíc je třeba nanosit zpět nový materiál, který suť nahradí.

Desky místo prken

Odstraní se vlysy, prkna a polštáře, místo nich se na zásyp udělá nová skladba, ta už záleží na konkrétním případě každého bytu a požadavcích majitele, většinou to jsou desky, na které se položí vinylová nebo dřevěná nášlapná vrstva.

Nejčastěji používané desky

Špaletová okna dobře chrání proti hluku

Do ulice jsou obvykle okna špaletová se dvěma křídly za sebou, kdy ve venkovním a vnitřním křídle je vždy jen jedno sklo. Pokud to původní okenní křídlo unese, je možné okna repasovat a  jedno z křídel, většinou vnitřní, opatřit dvojsklem a těsněním. A nebo celá okna vyměnit a nechat vyrobit repliky. Součinitel prostupu tepla takovými okny bude cca 1,2 W/m²*K. Tedy výrazně lepší parametr než u původních oken, ale horší, než čeho dosáhnou současná trojskla.

Výhodou nových nebo repasovaných špaletových oken je, že dobře tlumí hluk z ulice, výrazně lépe než zmíněná trojskla.

Obr.9: špaletové okno s dvojsklem vloženým do vnitřního křídla

Dveře jsou vyšší než jsme zvyklí

U vstupních dveří do bytu záleží, jak vypadají z chodby, pokud jsou to původní historické a celý dům je má takové, tak Vám je nedovolí vyměnit a bude možné je nanejvýš doplnit bezpečnostními prvky.

Vnitřní dveře v bytě jsou většinou výrazně vyšší, než standardní. Výšku průchodu mívají kolem 2,2 m. Ty běžné současné mají průchodnou výšku 1,97 m. Výšku doporučuji zachovat i když se rozhodnete dveře vyměnit, protože byty mají dost vysoké stropy a k nim vyšší dveře patří. Pokud jsou dveře v dobrém stavu a neděláte zásadní změny v bytě, pak je možné původní dveře zachovat a vyspravit.

Vnitřní rozvody

Teplá voda se ohřívá přímo v bytě

Byt v prvorepublikovém činžáku nemá instalační šachtu, jako panelák. Stoupačka studené vody vede většinou na záchodě skrytá pod omítkou, pokud je záchod dál od koupelny, tak je druhá v koupelně, u každé je vodoměr.

Teplá voda se ohřívá přímo v bytě, původně se ohřívala na kamnech, pak v plynové karmě, ta se v současnosti ruší a místo ní se ohřívá v plynovém kondenzačním  kotli. Ohřev je buď průtokový, pak je kotel menší, nebo se zásobníkem, ten má rychlejší náběh teplé vody po tom, co pustíte kohoutek a teplá voda teče stabilněji. Umyvadla a dřez se snažíme mít blízko kotle, cca do 6 m délky trubky, pokud je to dál, bude třeba osadit cirkulační potrubí pro teplou vodu, nebo malý elektrický průtokový ohřívač u umyvadla.

Obr.10: Plynový průtokový ohřívač “karma” a napravo plynové koupelnové topidlo

Čím blíže ke kanalizační stoupačce, tím lépe

Hlavní stoupačka kanalizace se nachází na WC, ta původní je litinová, při výměně potrubí v celém domě se mění za plastovou, na kterou se lépe napojují zařizovací předměty (záchod, umyvadlo, pračka) z boku. Původní WC na litinovém potrubí má odpad kolmo do podlahy a napojuje se pod stropem bytu o patro níže. Oproti tomu současné závěsné záchodové mísy se napojují nad podlahou. Záchodovou mísu je tedy třeba mít co nejblíže u stoupačky. O něco dále mohou být umyvadla, dřez, nebo vana. Je ale třeba zachovat spád připojovacího potrubí, což omezuje vzdálenost spotřebičů od stoupačky. Pokud je koupelna dál od WC, má samostatnou stoupačku, pokud je původní, má stoupačka menší průměr, jen DN 70, do které nejde napojit záchodová mísa.

Plynoměr je často přímo v bytě

Plyn je vedený většinou podél zdí k vafkám pod okny, to jsou plynové přímotopy v obytných místnostech, k plynové karmě a ke sporáku. Plynoměr je většinou v chodbě, ale někdy i přímo ve vstupní chodbě bytu. Nově se napojí plynový kotel, který bude ohřívat i teplou vodu. Vedení poběží pod stropem, buď viditelně, nebo v podhledu s větracími průduchy.

Komíny využijete pro větrání

Byt se původně vytápěl kamny v každé obytné místnosti. Proto je také v domě tolik komínů. Ke každému bytu patřily dva nebo i tři. Některé se ale v průběhu času zrušily, například při budování půdních vestaveb. Čím více funkčních komínů byt má, tím lépe, protože je můžete využít pro odvětrání digestoře, koupelny, nebo odtah spalin od kondenzačního kotle,  Správcovská firma nebo společenství vlastníků má ale obvykle mapu komínů, to je plán střechy se zakreslenými komíny, kde je napsáno, ke kterému bytu který komín patří, který je obsazený a který volný.

Obr.11: Původně byly v každé obytné místnosti kamna

Každý byt má vlastní kotel

Když se do domů přivedl plyn, nahradily se kamna na dřevo a uhlí plynovými vafkami pod okny obytných místností s komínkem na fasádu. V současnosti se vafky při rekonstrukci nahrazují kondenzačním nebo elektrickým kotlem s rozvodem po celém bytě a radiátory, ten zároveň topí a ohřívá vodu.

Obr.12: Plynový přímotop “Vafky”

Kondenzační kotel si bere vzduch přímo z venčí, ne z místnosti jako starší plynové kotle, proto potřebuje odtah spalin, ten je většinou do komína a přívod vzduchu, ten je buď komínem, pokud jste ve vyšším patře, nebo a to častěji z boku z fasády nebo světlíku když je komín moc vysoký. Kotel se umisťuje většinou do koupelny, kuchyně, chodby, nebo technické místnosti.

Obr.13: V současnosti se používá například elektrokotel pro vytápění celého bytu

Rozvody topné vody pro radiátory se vedou většinou v podlaze, někdy také ve stěnách, když chcete zachovat původní podlahy, ale pozor na tenké příčky, ty můžete potrubím narušit.

Elektrorozvody

Skoro vždy je třeba elektrorozvody vyměnit, ty poslední jsou ze 70.-80. let 20. století a jsou vedené hliníkovými dráty, slabina hliníku je velká teplotní roztažnost, díky které se dráty uvolňují ze svorek. Další důvod je pokrok a změna životního stylu, kdy jsou potřeba elektrické zásuvky na jiných místech, než dříve. Jističů i zásuvek je daleko více a je třeba přivést do bytu tři fáze místo jedné. Elektrorozvody se vedou obvykle v podlahách a podhledech.

Rekuperace

Pokud se rozhodnete osadit rekuperační jednotku v bytě, je třeba vyřešit, jak bude přibírat vzduch zvenčí, což znamená otvory do fasády. To bývá problém u památkově chráněných objektů, nebo domů v památkové zóně. Do uliční fasády vás památkáři nepustí, zbývá tedy možnost přisávat a vypouštět vzduch do dvorní fasády, ideálně, pokud je za stěnou do dvora komora, kam jednotku můžete umístit. Potrubí napojující jednotku na venkovní vzduch musí být co nejkratší. Rekuperační jednotky se v bytech osazují stále častěji.

Obr.14: Napojení venkovního potrubí rekuperační jednotky

Klimatizace

Zvlášť podkrovní byty se v létě snadno rozehřejí a pak je třeba osadit klimatizační jednotky. Problém je většinou hlavně s umístěním nevzhledné venkovní jednotky vzhledem k požadavkům památkářů. Většinou na zeď do dvora, do většího světlíku, nebo na střechu. A odvod kondenzátu od jednotek do kanalizace.

Byt z hlediska úspor tepla

Prvorepublikové činžáky jsou většinou památkově chráněné, stojí v památkové zóně, nebo mají složitou fasádu a kterou není zvenčí možné zateplit pokud ji nechcete zničit. Někdy jde zateplit dvorní fasáda, což se řeší v rámci celého domu.

Venkovní stěny tedy zůstanou nezateplené, pomoci jim můžete vnitřním zateplení, to je ale poměrně riskantní, pokud se zatepluje  neprodyšného materiálu. Občas se setkávám s polystyrenovými deskami, za kterými bují plíseň. Asi nejlepší materiál na vnitřní zateplení, se kterým jsem se setkal je Ytong Multipor, tedy odlehčený a velmi křehký pórobeton, izolační vlastnosti má velmi blízké polystyrenu.

Pokud patří k bytu okna a nepovažují se za součást celého domu, můžete je buď vyměnit, nebo repasovat. Při tom do nich přidat tepelněizolační dvojsklo a zateplené křídlo, obvykle to vnitřní, opatřit těsněním.

Okna do dvora je většinou možné vyměnit za nová s trojsklem. Pokud jste v přízemí nad sklepy, tak je možné vyměnit zásyp v podlaze za tepelnou izolaci, tím zabráníte jejímu prochládání. Podobně, pokud jste v podkroví, můžete doplnit tepelnou izolaci pod střechu, nebo zateplit podhled.

Menším tepelným ztrátám bytu pomáhá hlavně to, že se byty hřejí navzájem mezi sebou. Co ztráty naopak zvyšuje je velká světlá výška bytu 3 – 3,5 m. Pro srovnání v paneláku je to kolem 2,6 m.

Sluneční paprsky v bytě

Byt v prvorepublikovém činžáku je často špatně osluněný, zvláště ty v nižších patrech. Byty mají okna hlavních obytných místností otočené do ulice, ta mohla být na kterékoliv světové straně, okna bytů v nižších podlažích jsou tak stíněná domem na protější straně ulice. Prosluněná místnost je pak jen ta do dvora, kde je přeci jen více místa mezi domy a sluneční paprsky mají šanci se k oknu dostat.

Postup přípravy rekonstrukce bytu je z mých zkušeností takový:

  1. Získejte původní plány bytu, buď je máte, nebo od původního majitele a když je ani ten nemá, tak budou v archivu stavebního úřadu.
  2. Nechte byt zaměřit a udělat průzkum, pokud je to možné, tak i provést sondy do podlah, abyste zjistili, s jakou skladbou konstrukcí můžete počítat.
  3. Nechte připravit studii od projektanta nebo architekta.
  4. Vezměte studii na stavební úřad, tam zjistěte, jaký rozsah povolení budou potřebovat, kdo se bude k rekonstrukci vyjadřovat.
  5. Studii vezměte i na správu domu, ať už SVJ nebo družstvo, někdy stavební úřad žádný projekt nevyžaduje, ale správa domu chce buď projekt, nebo alespoň posouzení autorizovaného statika.
  6. Pokud je dům památkově chráněný, nebo v památkové zóně,  navštivte památkový ústav NPÚ a zjistěte jejich požadavky na byt, například jestli vás pustí do dvorní fasády s rekuperací, jestli můžete vyměnit vstupní dveře a za jaké. Jaké mají požadavky na okna. NPÚ vydá stanovisko městským památkářům a ti se k projektu vyjádří.
  7. Podejte žádost se všemi přílohami na stavební úřad a mezitím hledejte stavební firmu.

Obr.15: Stojí už sto let a nejspíš tu s námi ještě několik generací budou

Jako hodnotu získáte?

Rekonstrukce bytu v prvorepubikovém činžáku se velmi blíží rekonstrukci rodinného domu a to i cenou, která je vyšší oproti bytu například v paneláku, nebo poválečných dvouletkových domech s i celkově pracnější. A jakou hodnotu za to získáte? Oproti pozdější výstavbě hlavně velké vzdušné místnosti. Další hodně záleží, na jakém místě byt rekonstruujete. Rozhodně jsou to domy postavené blízko center měst, kde svoji cenu hned tak neztratí.

Tip: Tento článek je rozšířením mých starších textů o prvorepublikových činžácích:

Chcete dostávat aktuální informace ze stavařského blogu? Přihlaste se k odběru Novinek o rekonstrukcích a další dostanete přímo do vaší schránky.

 

Seminář: Nebojte se rekonstrukce domu

23. září 2021 od 17:30 (čtvrtek) – Mám dům zrekonstruovat nebo raději zbourat? Co když bude rekonstrukce příliš drahá? Nebudu žít na staveništi dalších deset let? A co na to stavební úřad?

Podrobnosti o semináři