Při plánování stavby můžete zažít i řadu humorných situací. Co se stane, když se máte jít domlouvat se sousedem, o kterém se v okolí traduje, že je velký mrzout?

Zbourat dům a na jeho místě postavit nový je podle mě dobrý postup. Jakmile pro něj už není využití, rekonstrukce nepřipadá v úvahu a chátral by. Když postavíte na jeho místě nový bude sloužit mnoho desítek let, je na lepším místě než na okraji města a nezabíráte kus přírody nebo pole.

Dům, který jsme chystali ke zbourání, stojí v už usazené čtvrti se vzrostlými stromy, zastávka autobusu je asi 2 minuty chůze a na metro je to asi 10 minut pěšky. Stavět v zastavěné čtvrti je náročné na různá jednání, se stavebním úřadem, energozávody, plynaři a sousedy. Těsné okolí domu je totiž zabydleno a protkáno dráty, a proto je hodně lidí a organizací, které zajímá, co se chystáte dělat.

Dům také nestojí sám. Je to polovina dvojdomku. Moje první cesta vedla na stavební úřad a hned druhá k sousedovi. O sousedovi jsem se dozvěděl, že je to nerudný starý mládenec v penzi. Když jsem zvonil u dveří, nečekal jsem nic dobrého.

Obr. 1: Pohled na dvojdomek

Pán, který otevřel dveře, na penzistu rozhodně vypadal, malý, s bříškem, šedými vlasy a prosvítající pleší, říkejme mu pan domácí. Pan domácí mě uvítal překvapivě velmi přátelsky a byl moc zvědavý, co se to vlastně u sousedů chystá. Když jsem překročil práh, ocitl jsem se v bytě stárnoucího vědce. Rychle se ukázalo, že i přes vysoký věk mu to stále pálí.

Vysvětlil jsem mu, že jeho soused plánuje svůj dům zbourat, z čehož bude spousta nepořádku, a že potřebuji jeho souhlas pro úřad. Chystám se také zakreslit všechny praskliny v jeho domě, aby byl důkaz zda se při bourání nepoškodila i jeho polovina domu. Pan domácí si prohlédl výkresy a byl velmi potěšen, že novým domem ušetří za topení. K tenké dělící zdi totiž přistavíme zeď další, z tepelněizolačních bloků, a tím získá zadarmo zateplení podstatné části svého domu, i kdyby se u sousedů zrovna netopilo.

Zakreslil jsem tedy všechny praskliny ve zdech a šli jsme se podívat na střední zeď mezi domy. Otázka zněla, je mezi domy jedna společná zeď nebo dvě těsně vedle sebe? V současnosti se staví dvě silné nosné zdi vedle sebe, kdyby se jeden dům zboural, aby to ten druhý nijak neovlivnilo, ale tento se stavěl ještě za první republiky, kdy platily jiné zákony.

Obr. 2: Prasklina ve zdi vedle okapu nás důkladně zmátla, ve skutečnosti je ve zdi šikmá a vede do místnosti v domě nalevo

Po přeměřování velké praskliny mezi domy a vzpomínání pana domácího jsem usoudil, že mezi půlkami domu jsou dvě velmi tenké příčky vedle sebe. To se naštěstí při bourání nepotvrdilo, prasklina mezi domy nás zmátla, zeď byla ve skutečnosti jen jedna. Kdyby byly mezi domy dvě příčky, jedna z nich by se sama o sobě neudržela a museli bychom je podle požadavku statického posudku obě nechat stát a spojit dohromady, aby po zbourání poloviny domu nespadly.

Když jsem odcházel, loučil se se mnou pan domácí vtipem, který v kreslené verzi najdete i na internetu a dobře popisoval moje následná několikaměsíční jednání se stavebním úřadem:

Přijdou dva muži na úřad, za sebou vedou na provaze vola a s úředníkem se vítají se slovy: „To jsme zase my, pane úřad, po zkušenostech z minula jsme si s sebou vzali tlumočníka.“

Toto setkání se mi znovu připomělo po několika týdnech, kdy jsem telefonoval majiteli bouraného domu a dozvěděl se, že zrovna sedí na kafi u pana domácího, dříve považovaného za nerudného mrzouta.

 

Přečtěte si i druhou příhodu z přípravy bourání domu, která se mě stala asi měsíc po návštěvě u pana domácího.

Líbil se vám tento článek? Doporučte jej ostatním!