Špaletová okna v prvorepublikových činžácích mají vnitřní a vnější křídlo vždy s jednoduchým sklem. Takovým oknem uteče hodně tepla. Ideálem tedy je do jednoho z křídel vložit dvojsklo s termorámečkem. Ale do kterého?
Srovnáním různých variant se zabýval článek Teplotně-vlhkostní podmínky činžovních domů druhé poloviny 19. a počátku 20. století v časopise Stavebnictví 6/2023, ze kterého cituji.
Obr. 1. varianty zasklení, zdroj: Časopis Stavebnictví 6/2023
Autoři článku řeší čtyři varianty, tedy původní špaletové okno se dvěma jednoduchými skly (a), dvojsklo ve venkovním křídle se zatepleným ostěním (b), dvojsklo ve vnitřním křídle (c) a dvojsklo ve vnitřním křídle s provětrávanou dutinou (d).
Jako ideální vychází varianta (b), kdy je dvojsklo vloženo do venkovního křídla. Za problematické ale považuji v tomto případě vložení tepelné izolace do špalety mezi okny, protože ty jsou u většiny oken dřevěné, a jsou součástí celé kastle okna a nebude jednoduché je vyjmout.
Obr.2: Dvojsklo vložené do venkovního křídla. Vnitřní křídlo zachováno.
Na první pohled může působit umístění do venkovního okna křídla logicky a není o čem diskutovat. Ale už jsem se při posuzování bytů setkal i s dvojsklem ve vnitřním křídle, kdy na venkovním skle zevnitř bohatě kondenzovala vodní pára.
Setkat se můžete i s požadavkem památkářů, kteří dvojsklo do venkovního okna umisťovat nechtějí, aby se neomezil prostorový pohledový efekt hloubky oken, vyžadují umístění do vnitřního křídla, ale z technického hlediska takové řešení způsobuje problémy s kondenzací.
