U bytů v prvorepublikových činžácích se často setkávám s tím, že se pod nášlapnou vrstvou podlahy skrývá další podlaha.

Odkryji laminátovou plovoucí podlahu v obýváku a pod ní jsou původní parkety. V kuchyni je zase někdy na parketách dřevotřísková deska a na ní PVC. Někdy jsou ty vrstvy i tři na sobě, jak majitelé byt v průběhu času vylepšovali.

Proč se to dělalo?

Kvůli úspoře, je jednodušší jen položit další vrstvu, než původní podlahu bourat. Zvlášť v letech, kdy byl problém sehnat stavební materiál i řemeslníky. Mělo by to mít i další efekt, že se celá podlaha zpevní. Ale jen teoreticky, moje zkušenost je taková, že to o mnoho pevnější není.

Jak takovou podlahu poznáte?

Nejčastěji podle různých tlouštěk podlah mezi místnostmi. Původní úroveň odpovídala chodbě před bytem a pokud budou podlahy v bytě výše, jsou to s největší pravděpodobností vrstvené podlahy.

Co s tím?

Obvykle takové podlahy nechám vybourat až na záklop a následně se poskládá nové souvrství s podlahou na úrovni vstupu do bytu, což je občas docela oříšek. Můžete také zvážit, zda původní parkety očistit a znovu využít.

Chcete dostávat aktuální informace ze stavařského blogu? Přihlaste se k odběru Novinek o rekonstrukcích a další dostanete přímo do vaší schránky.